Slavkovský
ochranářský spolek

Budou na slavkovském kostele hnízdit sovy?

Sova pálená (Tyto alba) patří k silně ohroženým živočichům a je druh z naší přírody rychle mizející. Hlavní příčinou úbytku sovy pálené jsou výrazné změny v kulturní zemědělské krajině, vedoucí k nedostatku vhodných hnízdišť a potravy. Společně s nárůstem silniční dopravy výrazně přibývá počet ptáků usmrcených vozidly. V některých evropských zemích úmrtnost sovy pálené v důsledku střetu s automobily přesahuje 70 % a např. ve Francii tímto způsobem ročně zahyne na 10 000 ptáků. Důvodem, proč se stává tak často obětí silničního provozu, je skutečnost, že příkopy a silniční náspy slouží jako oblíbená stanoviště hlodavců a pro sovu pálenou tudíž představují lákavou potravní nabídku.

Příčinou rozsáhlých úhynů bylo až do 70. let 20. století také používání chemických přípravků na bázi chlorovaných uhlovodíků, sloužících k ochraně zemědělských kultur. Mezi další hrozby patří zejména nástrahy v prostředí zemědělských objektů a dalších staveb, kde se často zdržuje, jako uvíznutí v různých prostorách, pády do komínů, šachet a vertikálně stojících rour či utonutí v nádržích s tekutinami. U 171 okroužkovaných ptáků v ČR byly nejčastějšími příčinami úhynu srážka s automobilem či vlakem (53 %) a utonutí nebo vyhladovění po pádu do nádrží na melasu či siláž, šachet, rour apod. (29 %).

Podle posledních výzkumů dosahuje nejvýše 150 hnízdících párů v ČR. V r. 2014 byly na území Jihomoravského kraje zaevidovány jen 4 pozorování této nádherné sovy!!! Zato ale bylo na silnicích nalezeno několik sov mrtvých po střetu s auty.

V našem městě v minulosti sovy pálené hnízdily v polorozpadlých komínech na zámku a ve věži kostela, ale po jeho sanaci o toto hnízdiště přišly a od té doby, alespoň pokud je mi známo, se ve Slavkově neozývá jejich typický strašidelný hlas. Sovy, které vídáme večer přelétávat nad našimi zahrádkami jsou kalousi ušatí (Asio otus), což je druh, který má ve Slavkově dlouhou tradici. Sova pálená je z lidského hlediska užitečný druh, protože se živí téměř výlučně myšovitými hlodavci. V místech, kde jsou přemnoženi holubi se sovy starají tím nejpřirozenějším způsobem o redukci jejich stavu.

Sovy, řád Strigifomes, nejsou podle názoru současných taxonomů příbuzné s denními dravci, jak se dříve soudilo, ale s lelky. Jejich adaptace k nočnímu životu je vynikající a je mezi ptáky spíše výjimkou. Jejich oči, vsazené v obrovských očnicích, jsou teleskopické útvary tvaru komolého kužele s akomodační schopností pouhé 2 až 4 dioptrie. Sítnice obsahuje téměř pouze tyčinky, takže sovy vidí i za minimálního světla. Sluch je rovněž vynikající a asymetrické umístění ušních otvorů umožňuje velmi přené zaměření kořisti sluchem. Je experimentálně prokázáno, že sova pálená dokáže pomocí sluchu ulovit myš i v naprosté tmě.

Slavkovský ochranářský spolek (S.O.S.) se pokouší tento druh do našeho města vrátit.
Jeden obětavý člen vyrobil speciální budku pro sovy pálené, kterou jsme, s ochotnou podporou pana faráře, umístili na věž našeho kostela. Je samozřejmě otázka jestli tento poměrně vzácný druh nabídnuté hnízdiště hned prvním rokem využije. Je ale možné, že tuto budku obsadí jiní nájemníci, např. poštolky.

Tímto malým počinem bychom chtěli přispět k lepšímu soužití člověka a přírody. Myslím, že jsme to našim opeřencům dlužni.

Jaroslav Andrla
Slavkovský ornitologický spolek