Slavkovský
ochranářský spolek

Čápata letos neokroužkujeme

Tak by se dalo nazvat letošní hnízdění čápů bílých na komíně Agrozetu v jižní části Slavkova. Čápi zde hnízdí s přestávkami od r. 1998. Letos jsme se těšili, že mláďata čápů opět okroužkujeme. A to s novým typem plastových kroužků s dobře viditelným kódem.

Ty se nám podařilo získat z Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze. Navíc jsme navázali výbornou spolupráci s firmou Vivo Connection, která zřídila před příletem čapího páru nad jejich hnízdem webkameru a uvedla do chodu webové stránky pribehcapa.cz. Díky tomu jsme mohli sledovat od začátku rodinný život čapího páru. Jejich přílet na hnízdo, rekonstrukci hnízda, snášení tří vajíček s dvoudenními intervaly, střídání rodičů při zahřívání vajec a postupně i líhnutí a krmení mláďat. Toto vše bylo velmi láskyplné a dojemné.

Jenže pak přišel pátek 27. května a vyklubání posledního čápa. Ten pátek byl pro čapí rodinu tragický. V poledne uhynulo jedno mládě. To se stává celkem běžně, důvody neznáme. Mohla to být nemoc, nedostatek potravy, ale také otrava. Čápi totiž sbírají potravu i na polích, kde mohli najít např. otráveného hlodavce. Jenže tím to neskončilo.

Večer se nad Slavkov přihnala dlouho nevídaná průtrž mračen s kroupami. Napadlo prý minimálně 70 mm srážek! Čápice po celou dobu průtrže seděla obětavě na hnízdě a chránila mláďata. Na záznamu webkamery je vidět, jak do ní tluče déšť a u konce i kroupy. Byla jimi obsypána, a když se ve 21.40 hod. zvedla, mláďata se už nehýbala. Chvíli se je snažila zobákem nadzvednout, dokonce se pokusila zobákem mláděti otevřít zobáček. Ale marně, všechna tři čápata byla mrtvá. Poté čápice poodstoupila na kraj hnízda. Do hnízda vstoupil její partner a také se je pokusil probudit k životu. Když se to nepodařilo, vzal jedno po druhém do zobáku a odstranil je z hnízda.

Byly to smutné minuty plné beznaděje a bolesti. Někdo to těžce nesl a mezi veřejností byly i názory, aby se webkamera odpojila. Jenže ta byla nainstalována, abychom viděli život čápů. A k životu patří i smrt. Bohužel. Můžeme být vděčni, že jsme mohli být něčeho takového svědky. Že jsme mohli prožívat jejich běžný život, který je tvrdý, nekompromisní a mnohdy tragický. Snad nám to všem pomůže změnit pohled na živé tvory kolem nás a uvědomit si, co všechno může jejich přežití (mnohdy přežívání) v přírodě ovlivnit. Co taková bouřka může napáchat na daleko menších živých tvorech, třeba na několik gramů vážících rákosnících, pěnicích, stehlících a jejich mláďatech ani nedomýšlíme. Musely to být velké ztráty na životech. Dobrá zpráva je, že například rodinkám labutí a slavíků modráčků se po bouřce daří dobře.

Ráno bylo jasné a slunečné a čápi se věnovali opravám hnízda. Nosili větvičky a přerovnávali hnízdní kotlinku, zdržovali se pospolu na hnízdě a byli k sobě velmi pozorní a něžní. Dokonce se v dalším dnu i pářili, což u nás vyvolalo naději, že znovu zahnízdí. A to i přes to, že o tom v odborné literatuře není doklad. Do dnešního dne se náš čapí pár zdržuje pospolu na hnízdě, přespává zde, ale k hnízdění už asi nedojde.

Petr Navrátil, Slavkovský ochranářský spolek