Slavkovský
ochranářský spolek

Čápi už se houfují

Na komíně Agrozetu, domova „slavkovských“ čápů, je možno pořád vídat zde nocující čápy. Přes den se živí na mokřadech obojživelníky a na polích, kde po sklizených plodinách mohou ulovit nějaké malé savce a hmyz. Posilují se na dlouhou cestu, která je zanedlouho čeká. V srpnu a začátkem září se zvednou a odletí na jih do zimovišť v subsaharské Africe a jižní Asii. Již od začtku srpna se začínají sdružovat v místech dobré potravní nabídky ve větší hejna. Teď, během žní můžeme pozorovat kolem Slavkova až 20 čápů, jak na podiskovaných polích sbírají hraboše, křečky a různý hmyz. Jednoho dne se zvednou a spojí se do větších hejn čítajících i několik tisíc ptáků a odletí. Většinu vzdálenosti urazí pomocí plachtění, při kterém využívají stoupavých termálních proudů nad pevninou. Ptáci z evropských populací se na podzimní tah vydávají od srpna (mladí ptáci o několik dnů dříve než dospělý pár) a migrují dvěma hlavními tahovými cestami – západní, vedoucí přes Gibraltar do západní Afriky, a východní, která vede přes Turecko do východní, jihovýchodní a jižní Afriky. Hranice mezi těmito tahovými cestami leží mezi Rýnem a Labem (tedy i na území ČR) a obě populace se v této oblasti mísí. Ptáci z ČR se do Afriky vydávají převážně jihovýchodním a méně (především ptáci ze západních a jižních Čech) i jihozápadním směrem přes Německo, Francii a Španělsko. Na zimovištích většinou nezůstávávají dlouho. Staří ptáci se na jarní tah vydávají zpravidla během února. Mladí ptáci se však do Evropy nevracejí vůbec a setrvají v severní Africe, Izraeli nebo Turecku i následující letní období. Do Evropy se vrací jen asi 20% „mladíků“. Jarní tah je výrazně rychlejší než podzimní a čápi při něm dělají i méně zastávek. Ptáci zimující v Jihoafrické republice každý rok uletí cestou na zimoviště a zpět více než 20 000 km. Během podzimního tahu přitom denně zdolají vzdálenost kolem 200 km, na jarním tahu okolo 300-400 km. V posledních letech s teplými zimami se stává, že někteří čápi neodlétají až do Afriky a tráví zimu ve Středomoří. Je i několik případů zimujících čápů v ČR.

Tyto zajímavosti lze zjišťovat kroužkováním a následným odečtem číselného kódu kroužků pomocí dobrých fotoaparátů nebo dalekohledů. Členu Slavkovského ochranářského spolku, Vlastimilu Dobešovi se včera (8. 8.) podařil skvělý odečet 9 kroužkovaných čápů z 19-hlavého hejna u Moravských Prus. Podle Vlasťových fotografií kroužků bylo určeno, že jeden čáp pochází z Vamberka, jeden z Otovic na Broumovsku a další čtyři, jsou sourozenci z Častolovic ve Východních Čechách. A další, nejvzdálenější až z Hiddensee na ostrově Rujana v severním Německu! Na určení dalších dvou kroužků se čeká.

K těmto zajímavým a radostným zprávám ještě jedna smutná, která se dotýká slavkovských čápů. Dne 30. 7. 2016 zemřela paní Lidmila Brunclíková. Bydlela v těsném sousedství čapího hnízda a byla vzornou zapisovatelkou jarních příletů čápů a pozorovatelkou co se děje na jejich hnízdě. Uměla o čápech svým svérázným způsobem povídat a svým vyprávěním nadchla i redaktora Čs. Rozhlasu, který její povídání zachytil a uveřejnil … http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3630179

Bude se nám po paní Brunclíkové – „čapí mámě“ stýskat. Už mi zjara nezavolá: „Petře už sou tady!“

Petr Navrátil