Slavkovský
ochranářský spolek

Náš vzor

Pan Eugen Pohle zůstává v dobré paměti

Pan Eugen Pohle se narodil dne 3.srpna 1911. Byl dominantní osobností své doby – jak se říká „renesanční člověk“. Byl činný v kultuře, zpíval ve slavkovském Mužském pěveckém sboru, byl akvaristou, sokolníkem, preparátorem ptactva, ale především ornitologem a propagátorem ochrany přírody.

Zasloužil se o záchranu území historických stromových alejí kolem slavkovského zámku, které jsou nyní  chráněným území evropského významu v rámci soustavy Natura 2000. Měl významný podíl na budování slavkovské krajiny, byl spoluautorem podkladů pro vznik “zahrádkářské lokality”, v komisi pro ozelenění (výsadba, hodnocení úpravy objektů a předzahrádek) byl hlavní osobou a rovněž měl největší zásluhu na výsadbě dvouhektarového remízu v trati Kozí hory (vynětí ze zemědělského půdního fondu). Jako člověk byl nejen odborně fundovaný, ale příkladně pracovitý, nezištný a nesmírně přátelský.

Od konce dvacátých let minulého století sledoval vznik a publikační činnost Československé ornitologické společnosti, od třicátých let byl jedním z prvních členů kroužkovací stanice. Dlouhá léta spolupracoval s Moravským ornitologickým spolkem v Přerově (MOS), kde také publikoval. V prvních vydáních časopisu Sylvia se věnoval vnitrodruhové proměnlivosti konipasů lučních. Později spolupracoval i s Ústavem pro výzkum obratlovců Akademie věd v Brně. V r. 1946 zveřejňoval v odborných časopisech Čs. ornitholog a Sylvia své poznatky o výskytu lindušky rudokrké. Během své činnosti shromáždil obsáhlý dokladový materiál, ze kterého vytvořil přírodovědeckou expozici vyníkající úrovně, umístěnou na  slavkovském zámku. Sbírkové materiály, zejména vycpaniny, byly později předány do Moravského zemského muzea v Brně a unikátní sbírku ptačích vajec a hnízd převzal Moravský ornitologický spolek v Přerově. Ve spolupráci s MOS pan Eugen Pohle také zveřejnil v r. 1981 své souborné dílo „Ptactvo Slavkovska“.

Neuvěřitelně, ale také varovně znějí ve srovnání se současným stavem jeho záznamy o hnízdní hustotě a složení ptactva zámeckého parku. V r. 1952 dle průzkumu zde hnízdilo 36 druhů ptáků. Dnes je tam pouze 25 druhů! Nebo přehled počtu ulovené zvěře na území Slavkova. Například v letech 1897-1918 bylo zaznamenáno, že za jednu loveckou sezonu bylo uloveno 1000-1200 zajíců, přes 2000 koroptví a přes 100 křepelek. Podle statistik z období 1959-1972 to bylo už jen 400 zajíců a 500 bažantů. V současné době je to 0! ulovených zajíců a 65 bažantů. Křepelky a koroptve přežívají v řádech desítek a neloví se. Pan Pohle tehdy napočítal 90 křepelek v rajónu.

Své znalosti z ornitologie, myslivosti i sokolnictví si pan Eugen Pohle nenechával pro sebe, ale předával je v zájmových kroužcích mládeži. Jeho amatérská, avšak o to víc nadšená a příkladná pedagogická činnost vzbudila zájem o ornitologii a myslivost u řady Slavkováků (MUDr. Zdeněk Konečný, Jarek Andrla, Zdeněk Kaura, autoři článku a další). Jako zkušený sokolník pracoval většinou s jestřáby (vzpomínáme na jeho Afru). Svým věhlasem dosál i toho, že se v r.1977 ve slavkovském zámku a okolí konala mezinárodní přehlídka sokolníků. Na Středním odborném učilišti lesnickém na Tyršově ulici (dnešní ISŠ) vychoval řadu sokolníků, z nichž se někteří oboru věnují i profesionálně. U preparátorství se projevovalo jeho výtvarné cítění. Vycpaniny ptáků byly díky jeho znalostem anatomie ptačího těla dokonalými, věrnými výtvory.

Rádi vzpomínáme na společné výlety za přírodou a poznáním. Například na společné lovy „vodních blech“ na rybníku, sčítání kalousů (bylo jich v 70. letech na břízách u ZŠ Komenského i 120 kusů), chytání do sítí a kroužkování ptáků v Oboře a u Studýnek. Bylo radostné naslouchat jeho inspirativnímu vyprávění okořeněnému vtipnými historkami. Nebo na návštěvu míst v rákosinách Šakvického rybníka, na nádherných místech, dnes zatopených jezery, kde břehy ovládly zcela jiné zájmy a místy jen žulové balvany … Docela zábavný byl nález vyplavených vajec husy velké. Nalezená vajíčka na zpáteční cestě hřál Eugen doslova na svém těle. Housata, která se později vylíhla, jej následovala na každém kroku. Pamětníci si jistě s úsměvem vzpomenou na jejich společné pochody od jeho domu na rybník nebo na Větřák, dnešní zookoutek. Ten ostatně také založil a pečoval pak o něj. Potomci zmiňovaných housat jsou tam dodnes, již ale jako kříženci s husou labutí. O jeho záslužné činnosti v mysliveckém sdružení by nejvíce mohli povídat sami členové. Zrovna tak v práci na úřadech ve Šlapanicích a Slavkově, kde vždy konal ve prospěch ochrany přírody.

I ve svém stáří, kdy byl postižen těžkou nemocí, se neustále zajímal o dění v přírodě a přicházel stále s novými nápady. Přitom byl vždy podporován svou manželkou. Rádi a s úctou na něho vzpomínáme.

Petr Navrátil, Milan Hrabovský, Jiří Bartl, Jan Hudec, Zdeněk Mařík

sokol

srnka U lva