Slavkovský
ochranářský spolek

Poklona Svatého Vendelína ve Slavkově – havarijní stav Památníku založení rodu Kaunitz – Rietberg.

V současnosti vzácné mistrovské dílo vrcholného barokního stavitelství se nachází ve Slavkově při křižovatce ulice Jiráskova - Malinovského, zapomenuté v sevřené zástavbě rodinných domů.

Historie

Dosud však nebyl nalezen archivní doklad o vzniku vyjímečně pozoruhodného díla. Přesto lze ze souvztažnosti dat i známých informací odvodit vznik Poklony sv. Vendelína. V roce 1698 dosáhl Dominik Ondřej hrabě z Kounic z moravské větve rodu u císařského dvora vysokého kariérního postupu v podobě jmenování do funkce říšského vicekancléře. Jeho synové František Karel a Maximilian Oldřich podnikají za poznáním kavalírskou cestu po Itálii. Prvorozený a uměnímilovný František Karel hrabě z Kounic, se zříká pro nastoupenou duchovní dráhu nástupnictví v rodu ve prospěch svého mladšího bratra. Při studiu v Itáli jeho portrét vyhotovuje v r. 1702 člen jezuitského řádu Andrea Pozzo, malíř, architekt, scénograf církevních slavností a teoretik umění. A. Pozzo proslul velkolepými freskami s využitím techniky tzv. quadratury – vytvářející iluzi dalšího prostoru mimo skutečnou hmotu stavby. Stal se jednou z nejpozoruhodnějších postav barokní tvorby. Kontakt s A. Pozzem svědčí o významných kontaktech Kouniců s evropskými uměleckými elitami. Také nelze vyloučit možnost bratrského daru ve formě projektu stavby Poklony Sv. Vendelína.

Učel stavby

Sňatek jediných dědiců rodů Maximiliána Oldřicha hraběte z Kounic a Marie Ernestiny hraběnky z Rietbergu (plným titulem Marie Ernestine Franziska von Ostfriesland-Rietberg) v roce 1699 mohl inspirovat k myšlence vytvoření stavby památníku ve smyslu „magnificenza“ velkoleposti čtyřboké Boží muky. Tato měla být svým umístěním zahrnuta v komponovaném krajinářském projektu s mohutnými alejemi ve vzájemném prostorovém, pohledovém i osovém propojení se sakrálními objekty ve Slavkově. Účelem špičkového uměleckého díla bylo na posvěceném místě trvale připomínat veřejnosti i budoucím členům rodu významnou událost, kterou symbolizovaly vyhotovené erby manželstvím spojených katolických rodů již s titulem Kaunitz- Rietberg.

Projekt poklony

Nepochybně ze strany dosud neznámé, umělecky tvůrčí osoby znalé složité geometrie staveb dynamického baroka F. Borrominiho, vzniká velmi propracovaný návrh Poklony Sv. Vendelína na fundamentu skryté symboliky Benediktinského kříže. Pro autora návrhu byla inspirující kulisa vysokého trůnu vyobrazená za postavou Statečnosti od mistra renesanční malby Sandra Botticelliho z Florencie. Dodnes dochovaný obraz, tempera na dřevě z r. 1470, byl určen pro soud, kde byly posuzovány trestné činy hospodářské povahy (Sbírka Galleria degli Uffizi).

Svatý Vendelín

Patron pastýřů, ochránce dobytka i polí Sv. Vendelín pocházel dle legendy ze skotské královské rodiny a později se stal poustevníkem, jehož obživou se stalo pastevectví. Pro mimořádné schopnosti a řádný život si jej povolali bratři Řádu sv. Benedikta z kláštera Tholey a zvolili jej opatem. Když zemřel, země jej nepřijala do hrobu, a tak jeho tělo spolubratři naložili na káru taženou voly a ponechali je, ať si jdou kam chtějí. Oni jej přivezli na místo jeho poustevny a tam vzniklo poutní místo Sankt Wendel nad Sárou. Jeho kult se šířil po německých zemích a dále po Evropě. Nepochybně Poklona sv. Vendelína, tato perla v krajině, trvale připomínala Marii Arnoštce její vzdálený rodný kraj. Tak jako všechny církevní stavby v období baroka, včetně těch drobných jako Boží muka či sochy světců, byla i Poklona sv. Vendelína zapojena do živého církevního života procesími a děkovnými pobožnostmi.

Předpokládaná doba vzniku:

První verze – v jubilejním roce 1700, tedy krátce po svatbě Marie Arnoštky a Maximiliána Oldřicha, než se později ustálila podoba užívání aliančního erbu spojených rodů. Doba předpokládaného vzniku by tak časově souhlasila s dobou působení týmu elitních mistrů barokní tvorby, původem z Itálie, zde ve Slavkově. Později vytvořený manželský erb, doplněný v dekoraci prestižním světským rytířským Řádem Zlatého rouna, je užíván až od r. 1744. Pro zaneprázdněnost týmu sochaře G. Giulianiho ve výrobě velkého množství soch pro zámeckou zahradu byla poklonu vystavěna z přisekaných cihel. Jako zhotovitelé připadají tak v úvahu zedničtí mistři Gabriele Gabrieli a Giulio Tini (do r. 1704) a jejich tovaryši působící ve Slavkově. K časovému i autorskému určení provedení omítky, zdobené jedinečným způsobem bohatě profilovaného uměleckého štuku, přichází v úvahu ze zde působících mistrů jen Santino Bussi (do r. 1701) či jeho tovaryši v počtu dvou či tří. Po náhlé smrti Dominika Ondřeje v r. 1705 jsou všechny práce na zámku na čtvrt století zastaveny pro nevyjasněnost finanční situace dědice Maximiliana Oldřicha a jeho choti. Všichni elitní mistři ukončují své rozpracované dílo a ze Slavkova odcházejí.

Druhá verze – vznik Poklony v letech působení špičkového mistra zednického Pietra Giulietttiho, který však zemřel v r. 1728. O působení významného mistra štukatéra, který by byl schopen v uvedeném období štukový plášť vytvořit, není dosud zpráv.

Třetí verze – vznik se váže k působení mistra zednického Francesca Fortiniho, znalého italských plánů, který však nečekaně zemřel v r. 1733, a jeho nástupců. Avšak v době budování severního a jižního křídla zámku při změněném projektu (pod vedením Václava F. Petruzciho původem z Uherského Brodu), jsou užívány bohaté štukatérské barokní formy jen v omezeném množství, podobně jako na stavbě kostelů v Rousínově a jinde.

Popis

Poklona sv. Vendelína (chráněná kulturní památka reg. č. 3872) svého času dotvářela barokní krajinnou kompozici před hradbami města. V ozdobném štuku propojené erby rodů se nacházející v současnosti nad prázdnými tzv. zrcadly pro malby. V erbu vlevo (heraldicky vpravo) je rod Kouniců se stříbrnými leknínovými listy zkříženými v červeném poli a modrými růžemi na zlatém podkladu podle Sezimů z Ústí. Vpravo ve čtvrceném erbu hrabat z Rietbergu je mladá zlatá orlice v červeném poli, vedle ní stříbrná hlava panny spojená s červeným tělem orla v černém poli v doprovodu 4 zlatých hvězd rodu Cirksenas-Ostfriesland. Dále vedle, příčně ve dvou čtvrtích na zlatém podkladě, jsou umístěni dva černí esenští skákající medvědi se zlatým náhrdelníkem a příčně ve zbývajících dvou čtvrtích dva zkřížené zlaté biče v modrém poli panství Stedesdorf-Wittmund. V „zrcadlech“ byl umístěn obraz Sv. Vendelína (svátek 21. října), Sv. Otýlie – patrona Alsaska (svátek 13. prosince – zakladatelky benediktinského kláštera v Mont Saint-Odile) a další dva s nezjištěnými světci. Tyto obrazy restaurované malířem Josefem Klírem byly nahrazeny v 2. pol. 20.stol. naivní malbou, později pro nevkus odstraněnou. Ve 20. století dochází k rušivým zásahům: k nevhodnému obestavění prostoru a k ztrátě ochranného pásma. Později bylo uvažováno o demolici, tak jako u barokní Boží muky na Zlaté Hoře. V r. 1992 a 2001 byla Poklona Sv. Vendelína opravena z rozpočtu města z fondu Drobné památky, nyní je opět v těžce havarijním stavu. Jedná se již o torzo původní skvostné, mistrovsky pojaté štukatérské práce. Po třech stoletích od vzniku Poklony byly prováděné opravy zjednodušovány dle zručnosti pracovníků a určených fin. prostředků. Zjednodušený tvar makovice nad zastřešením již není původní, tak jako kování kříže. Stavba nemá vytvořeno potřebné ochranné pásmo kulturní památky i v územním plánování.

Dlužno připomenout, že zde na Moravě se nám dochovaly nádherné architektonické skvosty s přáním ,,Dědictví otců zachovej nám Pane“ !

–Jaromír Seifert