Slavkovský
ochranářský spolek

Rozhovor do Vyškovského Deníku.

ráno na 13 jezerech

13. října jsem poskytl paní Martině Haškové rozhovor do Vyškovského Deníku. Z prostorových důvodů byla otisknutá jen část rozhovoru. Celý rozhovor si můžete přečíst zde:

SLAVKOVSKÝ OCHRANÁŘSKÝ SPOLEK V ČELE S PETREM NAVRÁTILEM BDÍ NA PŘÍRODOU VE MĚSTĚ ČTYŘI ROKY. UMOŽNIL LIDEM NAPŘÍKLAD SLEDOVAT ČÁPY A POŠTOLKY PŘES WEBKAMERU. ŘÍKÁ:

Hnízdiště v mokřadu zaniká. Můžou za to lidé a zástavba

MARTINA HAŠKOVÁ

Slavkov u Brna – V reakci na nežádoucí stavbu v protipovodňové zóně u řeky Litavy založil Petr Navrátil před čtyřmi lety Slavkovský ochranářský spolek. Projekt se tehdy nepodařilo zvrátit, organizace nicméně nepřestává být aktivní. „Ale trápí nás nezájem mladých,“ konstatuje Navrátil, který se řadu let věnuje ornitologii.

Na jaře díky vám mohli lidé sledovat poštolky, které zahnízdily na římse slavkovského zámku. Jaké byly ohlasy?

V loňském roce jsme tak umožnili pozorovat čápy na komíně jedné ze slavkovským firem. Z devadesáti procent byly reakce pozitivní. Ale zaslechl jsem i názor, že tím zvířatům nahlížíme do soukromí, že je to může rušit. Nicméně jak čápi, tak poštolky úspěšně zahnízdili. A myslím, že to velkým způsobem přispělo k popularizaci a zlepšilo se tím i renomé našeho spolku.

Jak to letos dopadlo s čápy? Na jaře nepřilétli, a tak webkamera snímala právě poštolky.

Přiletěli později po hnízdní době, v červenci a srpnu. Opakovaně se na komíně zdržovali a počlivě upravovali hnízdo. Je možné, že si to tady obhlíželi a příští rok zase přiletí a zahnízdí. Věříme tomu. A jsme připravení na to, že by se tam webkamera přesunula nebo dala úplně nová.

Je možné ve Slavkově nebo okolí pozorovat tímto způsobem ještě nějaké další ptačí druhy?

Chtěli bychom webkamerou sledovat i labutě u mokřadu Šámy. Chci kvůli spolupráci oslovit firmu Liko-s. Kdyby nám pomohli s natažením webkamery k hnízdišti labutí, mohlo by to také být velmi zajímavé. Je tam ale velký problém s vysycháním mokřadu a nízkému stavu vody v Litavě odkud se voda do mokřadu přivádí. Letos zde sice labutě zahnízdily, ale vajíčka nějaký predátor zničil. Kvůli suchu je pro predátory hnízdiště dostupnější. Liška, tchoř nebo kuna se tam můžou dostat snadněji.

Jde s tím něco dělat?

Snažím se přes komisi životního prostředí a odbor investic a rozvoje prosadit projekt na odbahnění mokřadu Šámy. Teď, v suchých letech, se hodně mluví o podpoře odbahňování rybníků a budování nových. Tak to snad vyjde. Komise ŽP už záměr schválila.

Jedním z vašich plánů je také vybudování hnízdní stěny pro břehule říční. Jak jste s ním daleko?

Ten máme už od založení spolku. Trochu ustoupil do pozadí. Ale letos jsme objevili hnízdiště dvou nebo tří párů břehulí v hromadě recyklátu ve firmě Tomas holding, což je asi sto metrů vzdušnou čarou od mokřadu Šámy. Potvrdilo to moji vizi, že pokud se jim dá možnost písčitého břehu, budou tam hnízdit. Jestliže se podaří mokřad zrevitalizovat, mohlo by se uskutečnit i tohle. Pokud by souhlasilo město. Není to nijak náročné.

Tyto ptačí druhy ale nejsou jediné, které je možné na Slavkovsku pozorovat. Vyskytují se v regionu i nějaké vzácné druhy?

Zatím jsou, ale dlouho asi nebudou. Je vidět hodně velký úbytek. Když se vybudoval mokřad 13 jezer před pěti šesti lety, bylo to perfektní místo pro vodní a bahenní ptactvo. Je to opravdu perla Slavkova. Ncházely se tam úžasné druhy v rámci celé republiky. Například několik druhů vodoušů, jespáků, chřástalů, bekasin a kulíků. To bylo za tahu, na jaře a na podzim. Dokonce se podařilo, že tam 3 roky hnízdí vodouši rudonozí, kteří jsou u nás zapsaní v červené knize. Říkám hnízdí, protože tam stále jsou. Ale obávám se, že příští rok už to nebude pravda. Těch vzácných druhů je zde stále dost, ale početnost ubývá.

Z jakého důvodu?

Kvůli probíhající zástavbě Zelnic a lidem přicházející do lokality se psy, běhat, na kolech nebo jen na procházku. Navíc se tam teď staví další dům. To má na hnízdiště negativní vliv. Mokřad je obestavěný ze všech stran, proudí tam stále víc lidí. Pokud se neodkloní přístup lidí na lokalitu na vnější cesty, je lokalita z ornitologického hlediska před svým koncem. Zatím se snažíme lidem vstupujícím do mokřadu aby používali vnější cesty, ale je to boj. Je to škoda, protože jde o zajímavé území, které nám široko daleko záviděli. Jezdili se tam dívat příznivci ptactva z celé republiky.

Které druhy tam ještě zůstaly?

Například moudivláčci, chřástal kropenatý, mnoho rákosníků, ledňáček, potápky malé, různé kachny a labutě. Také nádherný, nenápadný, skrytě žijící slavík modráček, má modrou náprsenku s bílou tečkou. A novinkou jsou kvakoši noční, kteří letos zahnízdili na rybníku a zaletují sem. Zalétají sem čápi bílí i černí a elegantní volavky bílé a popelavé.

Jak dlouho se ornitologii věnujete?

Bavilo mě to odmalička. Zájem občas přerušil sport, v manželství jsem se mu také moc nevěnoval. Ale na stará kolena jsem se k ornitologii vrátil a věnuji se jí docela dost. Dělám obchodního zástupce, a když někam jedu, naplánuji cesty tak, abych se podíval i na nějaké ornitologicky zajímavé místo. Třeba když jedu do Zlína, stavím se k Záhlinickým rybníkům. A většinou tomu obětuji i sobotní nebo nedělní dopoledne.

Ochranářský spolek ale má širší záběr. Co se vám za čtyři roky fungování povedlo, nebo naopak nepovedlo?

Díky spolupráci s firmou Vivo Conection se nám podařila instalace webkamer a umožnit náhled do života hnízdících čápů a poštolek. Toto mělo obrovský ohlas u veřejnosti a zvýšila se tak znalost chování ptáků. Další úspěšné akce které pořádáme, je zimní Cyklus přednášek s přírodní a cestovatelskou tématikou, akce pro širokou veřejnost, jako jsou vycházka k Světovému dni mokřadů, noční Poslouchání slavíků, Vítání ptačího zpěvu nebo Festival ptactva. Zůčastňujeme se ve velkém počtu akce Ukliďme Slavkov a naší expozicí přispíváme k úspěšnosti Zahrádkářské výstavy.

Před čtyřmi lety jsem v sadech na sever od koupaliště objevil syslí kolonii. U nás jsou sysli polní velmi vzácní a zákonem chránění. Řešili jsme to s Agenturou ochrany přírody. Tehdy jsem sadařům, kteří tam obhospodařovali pozemky, vysvětloval, co je potřeba udělat, aby syslům neublížili. Ti ale udělali pravý opak. Cpali jim do děr petardy, a vyplavovali je protože měli pocit, že jim sysel ničí zahrady. Dokonce se tím i chlubili. Nešlo tomu zabránit. Nyní už sysli nebyli pozorováni. Je to smutné. Přitom sysel polní není nikterak škodlivý Mimo pole ho můžeme spatřit na udržovaných travnatých plochách sportovních hřišť, parků a podobně. Jeho přirozenou domovinou jsou krátkostébelné travnaté stepi. Právě těmto nízkým travnatým plochám dávají syslové přednost, protože zde mají svoji nejoblíbenější potravu a mají dobrý výhled na okolí (uvidí tak velmi snadno svého nepřítele a stihnou uniknout do podzemních nor . V době, kdy tyto rostliny ještě nejsou plně vzrostlé si pochutnává sysel i na trávě či klíčích již zmíněných zemědělských plodinách. Není to však stoprocentní vegetarián. Živočišné bílkoviny získává z drobných bezobratlých živočichů, které občas konzumuje. V průběhu zimního spánku jsou sysli odkázáni pouze na své zásoby podkožního tuku a ztrácejí tak jednu čtvrtinu až jednu třetinu své hmotnosti. Pro lepší představu dopadu zimního spánku na hmotnost a tím i kondici syslů je možné použít paralelu s člověkem, který by ulehl jako 80 kg statný muž a probudil by se jako 55 kg střízlík.v průběhu hibernace u něj dochází k výraznému poklesu teploty. Většinu života stráví sysel ve své noře. Jeho tělesná teplota může klesnou až na 0,2 °C. Na období zimního spánku si sysel zásoby potravy nedělá (na rozdíl např. od křečka) a je tak zcela odkázán na vytvořené tukové zásoby. Sysel tedy nesyslí. Lidé mu přisoudili hromadění potravy nejspíše proto, že sysel občas zmizí ve své noře se stébly trávy, aby je mohl v klidu zkonzumovat nebo je použít jako výstelku svého hnízda. Délka syslího zimního spánku je překvapivě dlouhá, 180 až 240 dnů. Nerodící samice usínají již na konci měsíce července. V srpnu je následují samice, které měly na jaře mláďata. Poslední aktivní jedince je možné spatřit v měsíci říjnu – jedná se zejména o mláďata narozená v daném roce. Z jara dochází k probouzení syslů při prohřátí půdy na 6–8 °C, což odpovídá teplotním poměrům měsíců března až začátku dubna.

Sysel je sice druh s denní aktivitou, ale je velmi těžké ho spatřit. Pokud zmerčí nějaké nebezpečí, což člověk pro něj bezesporu je, postaví se na zadní hlasitě pískne aby upozornil ostatní z jeho kolonie a všichni bleskurychle mizí v podzemních norách. Vylézt za potravou se odváží až za dlouhou chvíli.

Negativním faktorem je zmenšování rozlohy vhodného biotopu způsobené výstavbou na lokalitě, zpevňováním povrchu např. asfaltováním nebo rozoráním části lokality. Problematické je také intenzivní rušení, které se liší od běžného, tradičního využívání lokality. Příkladem takového rušení jsou hromadné společenské akce často spjaté s intenzivním hlukem při hudebních produkcích a s pohybem a parkováním většího počtu automobilů. Nezanedbatelným nebezpečím je volný pohyb koček, které jsou od přírody zdatnými lovci syslů a volný pohyb psů, kteří jsou asi méně úspěšnější predátoři těchto hlodavců, ale často ve snaze ulovit sysla schovaného v noře řádně rozhrabou vstupní chodby do syslích příbytků. Dalším faktorem, který by v tomto výčtu neměl chybět, je používání chemických látek a  hnojiv při obhospodařování travnatých ploch. Trochu odlišné postavení v tomto výčtu zaujímá počasí, které může mít jak lokální tak celoplošnou působnost. Na početnost kolonií mají vliv zejména jeho náhlé extrémní výkyvy (např. rychlé tání sněhu nebo přívalové deště).

Podobně dopadl chocholouš obecný. Jeho osud byl zpečetěn zástavbou průmyslové zóny na východě Slavkova, kde chocholouši přežívali do r.2016.

Je aktuálně ve Slavkově projekt, ke kterému se vyjadřujete?

Město chystá rozsáhlou rekonstrukci Jiráskovy ulice. Má při ní zmizet většina stromů, které se tam nacházejí. Tamní smrky jsou významným zimovištěm sov kalousů ušatých. K tomu jsme se vyjadřovali záporně, tak aby zde sovy mohly zůstat. Pokud se nenajde řešení stromy nekácet věřme, že kalousi jsou schopní najít si ve městě jiné lokality, kde můžou přespávat.

Mluvil jste o tom, že vám chybí mladší členové. Myslíte, že mladí nestojí o to, aby prostředí, v němž žijí, bylo co nejkvalitnější?

Řekl bych, že jde spíš o ostych. Možná mají pocit, že něco nedokáží, a tak se do toho ani nechtějí pustit. Možná by pomohlo, kdybychom se začali víc prezentovat třeba na sociálních sítích.

Ani děti se do spolku nehlásí? Od kolika let je přijímáte?

Žádné děti ve Slavkovském ochranářském spolku nemáme. Pokud by ale chtěl kdokoliv přijít, určitě to není problém a bude vítán.

● Oblíbený způsob relaxace: Úprkem do přírody. A docela rád pomáhám ženě na zahradě.

● Oblíbený podnik: Líbí se mi na Jalovém dvoře u Rašovic. Ve Slavkově nemám žádný vyloženě oblíbený, rádi chodíme na pivo s přáteli do letních zahrádek.

● Oblíbená trasa procházky: Okolo Slavkova je spousta hezkých míst. Třeba celá severní strana města. Obora a Vinohrady jsou velmi pěkné, nabízejí krásný výhled na město. A také rád jezdím do Ždánického lesa.