Slavkovský
ochranářský spolek

Se smutkem Vám oznamujeme, že 22.6.2020 zemřel velký znalec a milovník přírody a bojovník za její ochranu pan Milan Hrabovský. Dožil se 85 let.

Pan Milan Hrabovský se narodil 5. 4. 1935. S manželkou Marií mají dva syny Milana a Petra. Po absolvování ZDŠ ve Slavkově a Gymnázia Bučovice se vydal studovat Střední lesnickou školu v Písku. Říkával, že nebude šťastný dokud nebude v lese. Po škole nastoupil jako hajný u Československých lesů v polesí Nevojice později U Bílého vlka (Kobeřice). Závěr své produktivní práce ukončil jako učitel na Zemědělském a lesnickém učilišti ve Slavkově.

Po boku pana Eugena Pohle se začal věnovat svému velkému koníčku – ornitologii. Chodili monitorovat ptactvo a zabývali se kroužkováním ptáků. Jezdili rádi do Šakvic k mokřadům a do lužních lesů kolem Dyje, než je zaplavily vody nádrží Nové Mlýny. Byl dlouholetým návštěvníkem Mutěnických rybníků, rybníků kolem Lednice a měl rád i Jihočeské rybníky kde navštěvoval stanici na rybníku Velký Tisý. I ve svém vysokém věku navštěvoval akce jak Vítání ptačího zpěvu a Festivaly ptactva. Byl pravidelný sčítatel zimních stavů vodních ptáků. Sledoval šíření strakapouda jižního a krmil je v zahradě peckami z meruněk. Rád vzpomínám, jak jsme spolu s jeho velkým kamarádem a souputníkem, panem Jiřím Bartlem v roce 2012 lezli po požárním žebříku na cca 20 m vysokou střechu firmy Cutisin a kroužkovali a fotili jedno z posledních hnízd chocholouše ve Slavkově. To tehdy měli oba pánové 77let! Spolu s panem Eugenem Pohlem byl Milan Hrabovský největší znalec a ochránce přírody přesahující hranice Slavkova u Brna. Měl jsem jako kluk, tu čest se v jejich blízkosti pohybovat a pochytit něco málo z jejich obrovských vědomostí.

Pan Milan Hrabovský byl dlouholetým členem České společnosti ornitologické, spoluzakládal Slavkovský ochranářský spolek. Určitě byl členem i dalších spolků např. Bonsaj klubu v Brně. Jeho neuvěřitelně obsáhlé odborné znalosti v oblasti ornitologie, entomologie, dendrologie ale i historie dokázal dávat do souvislostí a budou nám chybět. Byl dlouholetý člen a předseda Komise pro životní prostředí při MěÚ ve Slavkově u Brna. Miloval stromy a bojoval proti jejich nesmyslnému kácení ve Slavkově. Každé pokácení stromu ve městě těžce nesl. Před časem mi daroval asi metrovou metasekvoj čínskou, kterou vypěstoval ze semínka. Byl jsem se na ni podívat na kraj jeho milovaného Ždánického lesa, kde jsem ji vysadil. Už je aspoň 6m vysoká a daří se jí skvěle. Vzpomněl jsem si u ní na pana Hrabovského.

Byl to rovný a zásadový člověk, jakých je nyní už jen málo. Zasloužil se významně o zrušení záměru vybudovat ve Slavkově v lokalitě mezi dráhou, ACHP a Šestisplavem nesmyslnou bioplynovou stanici. Zasazoval se i proti větrným elektrárnám, které měly stát na rousínovském katastru severně nad Slavkovem. Jejich až devadesátimetrové vrtule přinášejí ptákům a netopýrům smrt. Zasadil se významně o zařazení Slavkovského Zámeckého parku a alejí do Natura 2000 jako Evropsky významné lokality.

Psal odborné články do renomovaných přírodovědeckých časopisů Živa, časopisů Vesmír, Bonsai. Publikoval také v Crexu, časopisu Jihomoravské pobočky České společnosti ornitologické. Svými články dlouhá léta obohacoval stránky oblíbeného Slavkovského Zpravodaje. Po vyvázání by se z nich mohla stát velmi zajímavá a čtivá kniha.

Pan Milan Hrabovský byl nejen velmi zběhlý ornitolog, ale i cestovatel. V mládí rád cestoval za přírodou a historií do Gruzie a dalších postsovětských Kavkazkých republik. Jeho syn Milan-entomolog, který emigroval do Brazílie a dodnes žije v USA, jej bral na výpravy po Amazonce, kde se zná s mnoha indiánskými kmeny. Objevili několik nových druhů hmyzu. Přivezl si ovšem odtud malárii, z které se ale vyléčil. Mnozí z nás mají v paměti jeho poslední přednášku (26.2.2017 ) o přírodě USA. Tu projel od NP Everglades na Floridě až po NP na celém západním pobřeží USA! Zajímaly ho sekvojovce obrovské v Sequoia National Park a čtyři tisíce let stará borovice v kalifornské Nevadě. Přivezl si a mimo jiné i představil svou unikátní sbírku šišek amerických jehličnanů a zmínil se o problematice názvosloví jehličnanů v angličtině ve vztahu k našim překladům. Měl obsáhlé znalosti o severoamerických indiánech a bohatou knižní sbírku. Z cest po Spojených státech amerických si přivezl také zkušenosti s celoročním přikrmováním ptactva a byl jeho velkým propagátorem. Cituji: Díky tomu se daří ptáky rozmnožit tak, že to nemá obdoby“.

Našel čas i na další přírodní vědy. Pracoval dlouhá léta pro Český hydrometeorologický ústav. Každý den sledoval a zapisoval srážky, pozoroval a vyhodnocoval asi sedmdesát meteorologických jevů. Měl plnou zahradu krásných bonsají, které byly jeho další láskou.

Bohužel po smrti jeho knihy, zápisky a sbírky skončily neslavně ve sběrném dvoře. Útěchou je, že pan Hrabovský nám zanechal obrovský kus své práce a vědomostí. Jak mi napsala Věrka Kohoutková „… díky jeho článkům se nám každý rok vyloupnou ze starého pařezu roháčci kozlík. Pařez jsme před lety nezlikvidovali, jak tomu obvykle bývalo.“

Čest jeho památce. Petr Navrátil