Slavkovský
ochranářský spolek

Úžasný příběh záchrany kondora kalifornského

Tento článek možná na naše webové stránky nepatří, ale zaujala mě úžasná podpora vymírajícího druhu. USA daly obrovské finanční prostředky na záchranu tohoto majestátního ptáka a projekt dopadl dobře. Byl natočen krásný dokument a veřejnost mohla sledovat přenos z kondořího hnízda.

Odvaha, s jakou američtí zoologové rozhodli – navzdory ostré diskusi a kritice – odchytit poslední jedince kondora kalifornského z přírody, zasluhuje obdiv. Stačilo málo, nemoc nebo stres chovaných ptáků, a místo oslav za záchranu druhu by byli pranýřováni za jeho vyhubení. Ohrožená zvířata, 1998

Kondor kalifornský (Gymnogyps californianus) – největší současný létající pták Severní Ameriky – hnízdil před několika stoletími v horách na tichomořském pobřeží od Britské Kolumbie po střední Mexiko. Fosilní nálezy naznačují jeho někdejší výskyt i podél Mexického zálivu až na Floridu. Rozpětím křídel dosahujícím 2,7 m vzbuzoval u původních severoamerických indiánů náležitou úctu, a tak se pro ně stal posvátným ptákem, jehož peří i jiné části těla používali při rituálních obřadech. Majestátní vzhled má ostatně v rodě, neboť jeho pravděpodobný předchůdce Teratornis incredibilis měl křídla v rozpětí široká i přes 5 m a byl asi největším létajícím ptákem všech dob.

Nic nenasvědčuje tomu, že by kondorů ubývalo již před osídlením Ameriky kolonisty. Ostatně ulovit tohoto plachého a vysoce inteligentního ptáka, který má „akční rádius“ více než 200 km a s pomocí teplých vzdušných proudů plachtí ve výškách přes 4 km, není bez střelné zbraně snadné. Problémy kondorům nastaly s příchodem bílých osadníků, kteří se mylně domnívali, že kondoři útočí na živá jehňata a jiný dobytek. Proto kondory při každé příležitosti stříleli nebo jim ničili hnízda. Posléze se těmto mrchožroutům staly osudné otrávené nástrahy, které osadníci kladli do zdechlých krav či ovcí proti vlkům a kojotům. Neslavnou roli sehráli ve smutné „kondoří“ historii i zlatokopové – střílením po plachtících ptácích si krátili dlouhou chvíli, a když se jednou v kondorově voleti našla dokonce zrníčka zlata, změnila se zábava v krutý lov ve velkém. Později se připojily i další negativní důsledky rozvíjející se lidské civilizace, zejména vysoký stupeň kontaminace potravy olovem a zbytky pesticidů, které sice dospělé ptáky zřejmě přímo neohrožovaly, ale odrazily se na zvýšené úmrtnosti mláďat.

Největší početní úbytek kondora kalifornského nastal v první polovině 20. století. Zatímco v roce 1890 žilo odhadem ještě 600–800 kondorů, o padesát let později jich zoologové napočítali asi 100 a v letech 1966–1971 jejich počet klesl na 50–60 jedinců. Populace se ocitla na prahu životaschopnosti. Kondor kalifornský se rozmnožuje jednou za tři roky a o své jediné mládě pečují rodiče déle než rok. Roste pomalu, plně dospívá teprve po šesti letech. V roce 1975 byl proto vypracován projekt záchrany tohoto druhu kondora. Součástí projektu byl i odběr mláďat (či vajec) z hnízd v přírodě pro doplnění chovných párů v zajetí a oživení jejich genetické výbavy. První odběr se uskutečnil r. 1983. Mezitím však úbytek kondorů pokračoval – r. 1982 klesl jejich počet na 22 jedinců, a poté co během zimy 1984/1985 uhynulo dalších 6–8 kondorů, tvořilo volně žijící populaci pouhých 9 ptáků. Do vyhubení druhu už mnoho nechybělo.

V té době padlo zásadní rozhodnutí: pochytat zbývající kondory a zajistit zachování druhu chovem v zajetí. Když se o Velikonocích 1987 podařilo odchytit posledního volně žijícího kondora kalifornského, žilo v zajetí celkem 27 jedinců včetně několika ptáků, kteří se vylíhli z vajec odebraných posledním párům hnízdícím v přírodě. Záchranný chovný program, jehož se ujaly dvě renomované instituce – Wild Animal Park v San Diegu a Zoo v Los Angeles – se rozběhl poměrně úspěšně. Už r. 1991 počet kondorů v zajetí vzrostl na 50 jedinců (z toho devět rozmnožujících se párů), r. 1993 to bylo 76 ptáků a během následujících tří let přibylo ve statistice dalších 45 mláďat (viz graf). Později byl chov přenesen i do Peregrine Fund World Center for Birds of Prey v Boise v Idahu.

Od zahájení projektu se počítalo s tím, že se kondoři odchovaní v zajetí jednou vypustí do přírody – a úspěšný chov to umožnil. Jako první opustili aklimatizační voliéru 14. ledna 1992 dva mladí ptáci v rezervaci Los Padres National Forest, ležící asi 160 km na jih od Los Angeles. Při jejich návratu je zpočátku doprovázeli i dva kondoři andští (Vultur gryphus), neboť z předchozích studií vyplývalo, že adaptace kondorů na nové prostředí probíhá lépe v sociálních skupinách. Dalších šest kondorů kalifornských bylo do téže oblasti vypuštěno ještě v prosinci 1992. Prvotní nadšení z úspěšné akce však záhy vystřídaly problémy, s nimiž se předem nepočítalo.

Jeden z vypuštěných kondorů se otrávil nemrznoucí chladicí tekutinou z louže u silnice, další tři zahynuli po kolizi s dráty elektrického vedení, na něž v zajetí nebyli zvyklí. Zbylí kondoři byli proto odchyceni a na čas umístěni zpět do zoo, kde je chovatelé odnaučovali vysedávání na drátech či sloupech pomocí lehkých elektrických šoků. O prospěšnosti tréninku svědčí bilance následujících dvou let – žádný z 28 vypuštěných kondorů již podobné problémy neměl. Na příznivém výsledku se bezpochyby projevil i výběr klidnějšího místa v Lion Canyon (Santa Barbara County).

Jiné problémy doprovázely umělý odchov mláďat z vajec odebraných hnízdícím párům (při vhodném načasování totiž snesou vejce navíc a potomka ještě stihnou odchovat). Aby chovatelé zabránili nesprávnému „vtištění“ člověka jako rodiče, což by odchod kondorů do volné přírody značně ztížilo, ne-li úplně znemožnilo, „komunikovali“ s drahocennými svěřenci pomocí prstových loutek napodobujících hlavy dospělých kondorů. Ani „maňáskové divadlo“, pro nezasvěcené pozorovatele bezpochyby kuriózní, však očekávaný výsledek nepřineslo. U kondorů (stejně jako u jiných sociálně žijících tvorů) vychovávají mladé ptáky k samostatnosti postupně rodiče a další staří ptáci. Ukazují jim místa s dostatkem potravy či napajedly, učí je správně se chovat v hejnech, hledat vhodné místo k odpočinku či k hnízdění apod. Pro mláďata odchovaná v zajetí jsou podobné informace ještě důležitější, jenže otázkou bylo, kdo jim je předá. Vznikl proto nápad využít jako „instruktora“ některého z ptáků, kteří se už pro pokročilý věk nerozmnožují. Jako první padla volba na samici asi čtyřicetiletou, dnes téměř legendární. Byla r. 1986 odchycena jako jeden z posledních kondorů žijících ve volné přírodě a dostala označení AC-8. Pocit volnosti zažila opět 4. dubna 2000, a výsledek tentokrát předčil očekávání. Po 14 letech strávených plodně v zajetí (kde odchovala 9 mláďat) se ujala role vychovatelky a mladé kondory vypuštěné do přírody dokázala odlákat od lidských sídel a smetišť, u nichž snadněji nalézali potravu.

Zatím se zdá, že se podařilo všechna úskalí záchrany kondora kalifornského překonat. Poslední údaje z konce r. 2002 hovoří již o 198 kondorech, z nichž téměř polovina žije ve volné přírodě – na dvou místech v Kalifornii a také v severní Arizoně. Uvažuje se rovněž o tom, že by mohli být vypuštěni na jihu Nového Mexika. Ochranáři se snaží vytvořit přinejmenším dvě stálé oddělené populace o 100–150 ptácích, které by zajistily přežití druhu do budoucna.

Příběh záchrany kondora kalifornského má dobrý konec. Celá odysea je názornou ukázkou toho, jak složitá může být cesta k vytčenému cíli. Ukazuje, že k přijetí koncepčního řešení je potřeba odvaha a že ještě náročnější než chov ohroženého druhu v zajetí může být příprava na jeho návrat do přírody. Hlavně však dává naději, že tato cesta – jedna z možných – vede k cíli.

Miloš Anděra

Publikováno: Vesmír 82, 283, 2003/5

Z Wikipedie:

Kondor kalifornský (Gymnogyps californianus) je kriticky ohrožený pták z čeledi kondorovitých. V současné době tento kondor obývá pouze oblast Grand Canyonu, Národního parku Zion, pohoří Kalifornie na západním pobřeží a sever mexického státu Baja California. V současné době je také jediným žijícím zástupcem rodu Gymnogyps.

800px-gymnogyps_californianus_us_fish_3

Kondor kalifornský je největším suchozemským ptákem Severní Ameriky. Je celý černý s bílým pruhem na spodní straně křídel a holou hlavou, jejíž zbarvení se pohybuje od nažloutlé po jasně červenou. Ze všech americkým ptáků má také největší rozpětí křídel a patří i mezi nejtěžší z nich. Jeho potravu tvoří převážně mršiny. Je zároveň i jedním z nejdéle žijících ptáků světa, může se totiž dožít až 50 let.

Během 19. století byl u jeho populace zaznamenán drastický pokles, který byl způsoben zejména lovem, častou otravou olovem a ničením jeho přirozeného biotopu. V roce 1987 proto vláda Spojených států schválila ochranný program, jehož cílem bylo pochytat zbývajících 22 do té doby volně žijících jedinců a umístit je do San Diego Wild Animal Park a do Zoo v Los Angeles. Zde se po mnoho let dařilo kondory kalifornské úspěšně rozmnožovat, a tak v roce 1991 došlo k zpětné reintrodukci do volné přírody. Projekt na záchranu kondora kalifornského je dodnes nejdražším ochranářským opatřením v historii Spojených států. V dubnu 2009 na světě žilo celkem 322 zástupců tohoto druhu, z toho 172 v té době přežívalo ve volné přírodě.

Kondor kalifornský je také významným ptákem pro mnoho domorodých kalifornských kmenů a často proto hraje důležitou roli v několika jejich tradičních mýtech.